KRMÁŠ 10.9.2012
12. 9. 2012
Krmáš: Pojem pro náš Klokočov velmi významný. Byla doba, kdy vznikla jakási pauza za existence našeho sdružení. Moc dobře si toho jsme vědomi a byl by velký hřích znovu nezačít a nevložit tak důležitý bod do naši politiky.
Krmáš: je tradice spojená s oslavou vítězství proti vrchnosti obce, která označovala své občany z řad sedláků a zemědělců za „nevonící“. Ti jakožto věřící a katolíci, neměli kde uskutečnit touhu se vyzpovídat, pomodlit atd. Proto se složili, posbírali mezi sebou potřebné finance a vlastní silou a vůlí postavili svůj svatostánek.
V našem případě se jedná o kostel sv. Kříže:
Kostel sv. Kříže: Opět původně dřevěný kostelík byl postaven roku 1516 a po požárech obnoven v roce 1778 jako zděný. Postupně procházel různými úpravami a opravami. Poslední proběhly v roce 1994. Hlavní oltář je lidová řezbářská práce z doby kolem roku 1750. V interiéru kostela je renesanční epitaf se staročeským textem. U kostela je kříž s dedikačním nápisem z roku 1802. Kostel i kříž jsou nemovité kulturní památky.
Krmáš klokočovský: ten náš se konal na klokočovském hřišti, na pozemku p.Vysocké(Jeníkové).
Je pondělí 10.9.2012 pět hodin ráno. Předseda sdružení s otcem zatopili pod prvním kotlem z celkových pěti kousků a prcka navrch. Začala nejdůležitější doba našeho dne. Šéfkuchař požehnal ohni a dal se do díla. Postupem času se zbytek ochotníků pustilo do předem přidělených úkolů. A že jich nebylo málo. Od posečení trávy na rozlehlé ploše až po napočítání drobných do pokladen.
Přesně s úderem dvanácté hodiny odpolední dorazili první návštěvníci s mezipřistáním u stolečku dobrovolného vstupného. Následovala cesta k děvčatům s lísky na gulášek a tvrdšího alkoholu, dále ke stánku s čepovaným Radegastem až k cílové metě - posezení. V čase ukončení pracovních povinností kolem třetí hodiny se počet návštěvníků začal zvyšovat a lavičky plnit. Hlavním faktorem úspěchu a vysokým počtem lidí je bezesporu počasí. To bylo dle čekávání výborné a my byli rádi, že guláš, kterého se navařili tři kotle půjde na dračku. Dopadlo to nakonec tak, že obavy z velkého množství nebyly na místě a ke konci stále slunečného dne pochyběl. Pohotový nápad pořadatelů splnil účel a místo fronty gulášové, byla topinková. K tomu tradiční palačinky z pánve manželů Hozových a nakonec se v pidikotlíku uvařil nějaký ten párek.
Problém nastal také v rukou „Pípařů“. Nápor lidí a jejich žízně byla tak veliká, že chlazení prostě nestíhalo. I ty dvě jsou stále málo. Navíc se v jednu chvíli zdálo, že jsme dočepovaly úplně. Jedna z píp totiž vypověděla službu a konkrétně já jsem se zapotil při představě uvidět nespokojeného hosta. Nakonec po mé tiché modlitbě holka povolila a ze svých hadiček pouštěla rezavou vodu dál.
Kolem čtvrté odpolední přijel filmový štáb z Příbora zvěčnit dění na hřišti a čekalo se i na příchod průvodu s muzikou, který měl dorazit i k nám. Bohužel z našeho města si to zamířili rovnou na jakousi odnož jejich „Krmáše“ někde v hospodě a nám se vyhnuli.
Po chvíli se rozpoutala tradiční bitva mládeže, dětí a též skoro batolat v přetahování lanem. Zápolení bylo hodně emotivní a účastníci do toho dali vše!. Odměnou byla sladká kulička na špejli a to všem dětem. Tato disciplína se ujala již v dřívějších akcích a jsem rád, že to děti tak „bere“. Pokaždé říkám rodičům, jestli mají sílu tahat venku za lano, mají sílu doma tlačit vysavač. Ale to už vlastně není ono, mamí. Vzhledem k brzkému odchodu sluníčka se „lanová“ pro dospěláky neuskutečnila.
Následoval souboj v mini-fotbálku mezi mladými a staršími. Opět, avšak o prsa vyhráli starší se skórem 2:1.
Konečně nastala doba odpočinku a hlavně čas probrat všechno důležité u piva a nepančované pálenky po které člověk ráno zaručeně vstane a vidí. Hudba kterou nám opatřil Petr Ž. (tímto mu moc děkujeme) byla jako vždy perfektní a těší nás, že se v našich řadách vyskytují jedinci, kteří mají chuť, elán a zkušenosti ve všech odvětvích či oborech.
Po tanci a dovádění se pomyslná malá ručička hodinek rychle posunula na dvanáctku, na parketu se vrtěly dvě dvojice a u stánku zůstala skupinka asi pěti lidí. Nastal čas přestat přispívat ČEZu do pokladničky a odpojili jsme se od zdroje. To ovšem nebyl signál k odchodu pro zpívající pětku u baru. V rytmu hlasité Country jednoho člena skalní pětky, se šlo kolem jedné hodiny ranní definitivně domů.
Na druhý den se v 15:00h. sešlo několik lidí hlavně z řad pořadatelů a povinně se balilo, uklízelo, rozváželo, a hlavně platilo co dlužno bylo.
Děkuji Vám všem, kteří jste dorazili a snad se i bavili na Krmášu a na závěr musím poděkovat především všem pomocníkům, kteří se podíleli na hladkém průběhu akce Krmáš 2012, který se opravdu vydařil.
Dávám všem možnost si zanadávat, nebo naopak pochválit pomocí komentářů lidi co měli na svědomí tyto své pozice:
Guláš: Kuhejda O. st., Pustějovská J., Pustějovský P., Till Karel st., Filip P.st., Filipová H.,
Koláčky: Bolková H., Krpcová A., Konvičková V., Filipová H.
Topinky: Szydlowski K.
Palačinky: Hoza J, Hozová A.
Pivo: Kostelník P., Till K.ml., Till K. st., Nývlt L.
Bufet: Kostelníková T., Filipová A., Szydlowská M.,
Hudba: Ž. Petr
Poutače: Kokles L.
Vstupné: Svobodová J.
Víc fotografií klasicky ve fotoalbu.
Náhledy fotografií ze složky Krmáš 10.9.2012
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář