Klokočovský volejbalový turnaj dnes a kdysi.

Náš klokočovský turnaj pořádáme více než celou jednu dekádu. Máme za sebou již nějaký vývoj a po deseti letech si dovolím trochu bilancovat a zavzpomínat si.

První ročník se konal již v roce 2012 a původně to bylo v podstatě sousedské klání, kterého se zúčastnily celkem 4 týmy z Příbora a okolí. Tehdejší areál ještě zdaleka neměl současnou podobu a o nějakém rovném, pevném povrchu jsme si mohli nechat jenom zdát. Hřiště bylo travnaté, křivé a plné děr.

V dalším roce se nám počet týmů navýšil na 6 a naše pozvání přijaly týmy z Mořkova, Kozlovic, Trnávky či Kopřivnice. Tehdy jsme také začali zjišťovat, že organice turnaje není žádná legrace. Například se stalo, že se během jednoho z ročníků spustila hotová průtrž. Pro správné nadšence je samozřejmostí turnaj dohrát, proto jsme jej přesunuli do tělocvičny. Zvládnout to, byla organizačně velká výzva, ale podařilo se.

Za zmínku stojí, že za celých 11 ročníků, se celý turnaj musel přesouvat do haly již jen jednou. Počasí nám zkrátka přálo.

Klokočovský tým se též zúčastňoval turnajů v okolních obcích. Z těchto akcí jsme přivezli několik poháru, které jsou dodnes vystaveny v hospůdce Jaal.

Postupem času se našemu turnaji začalo říkat “Klokočovský Wimbledon“ a když začali jezdit též hráči a hráčky ligových kvalit, byli jsme nuceni turnaj rozdělit na dvě kategorie a připravit dva kurty.

V dalších ročnících se po hřišti proháněli hráči a hráčky nejen z Příbora, Kopřivnice, Mořkova, Nového Jičína, či Ostravy, ale i ze Slovenska, Portugalska, či Anglie. Nicméně tato éra skončila poměrně záhy a ligoví hráči jezdit přestali. Náš areál ani zdaleka neposkytoval takový komfort a zázemí jako jiné v okolí a velkých turnajů se skvělým obsazením je ve daném červnovém termínu hodně.

V konečném důsledku to bylo pro nás dobře, neboť to byla příležitost vrátit se zpět ke kořenům. Kolem turnaje se vytvořila skvělá komunita hráčů, kteří se na turnaj těší a ještě předtím než akci oznámíme oficiálně je již prakticky obsazen. Statisticky vzato, bývají 2/3 týmů domácích a zbylá třetina “přespolních“.

Během kovidových let bylo v areálu postaveno nové multifunkční hřiště, které můžeme využívat.

A jak vypadal vlastně turnaj v tomto roce? Vlastně se až tolik nelišil od těch několika posledních. Sešlo se celkem 6 týmu. Mimo domácího Klokočova a “skoro domácího“ Příbora , přijely družstva z Kopřivnice, Kozlovice, nebo valašské Jarcové. Bujaří valaši přivezli na ochutnání, mimo tradiční pálenky, též frgály. To ještě netušili, že frgály jsou součástí výherních cen.

Turnaj byl zahájen v 9:30 a od prvních míčů bylo jasné, že letos to bude mimořádně napínavé. Mnoho týmu pořádně potrénovalo. Ve dvou skupinách mohli diváci shlédnout dlouhé a napínavé zápasy. Po poledni byly dohrány základní skupiny a mohlo začít playoff. Letos vítězové skupin dostali jeden zápas volno a mohli se v klidu podívat na hru svého semifinálového soupeře.

Nikoho až tolik nepřekvapilo, že vítězové skupin se potkali ve finále. Své umění nám předvedli ve třech setech. Z vítězství se radovali valaši z Jarcové. Ve finále porazili obhájce vítězství z Kopřivnice. Na třetím místě se umístil tým z klokočova, se jménem Palačinky. Bramborovou placku ukořistil další klokočovský tým, srdcaři, se jménem VCJÁ.

Klokočovský turnaj by nebyl bez nadšených lidí, kteří kolem něj jsou a já jím tímto velice děkuji.

Za Klokočovské sdružení

Libor Pustějovský